12. až 19. srpna 2007
Cílem této akce byl průzkum opevnění na úseku mezi nedokončenou dělostřeleckou tvrzí Skutina a městem Králiky.
Den 1.
Výjezd asi kolem půl třetí ráno z Českého Těšína. Ve vlaku již seděl Péťa, který jel z Jablunkova. Dále pak v Bohumíně přistoupili Pavel s Radimem.
Po několika přestupech jsme se dostali až do Dobrušky, kde jsme se naobědvali. Odtud ještě pak autobusem do Janova. Cestou jsme se osvěžili na jedné horské chatě a dál postupovali pěšky směrem ke Skutině. Bohužel den se chýlil ke konci a ke všemu se spustil liják, bylo nutno najít nocleh pod střechou. Okupovali jsme tedy kůlnu místní samoty, která byla otevřená. Takto jsme se vyspali, někdo více, někdo méně.
Den 2.
Ranní vstávání nám zpříjemnil majitel chalupy, který se k ní přiřítil autem. Nejprve byl překvapen, co tam děláme, ale po vysvětlení nám nakonec uvařil čaj na zahřátí. Po nezbytné ranní očistě jsme se vydali dál po opevnění směrem na východ. Cestou jsme si prohlédli objekty N-S 47, N-S 46 a N-S 43. Poté jsme se napojili na lehké opevnění, které uzavíralo mezeru mezi nedostavěným těžkým opevněním. Celý den nás provázelo hezké počasí, které vydrželo až do konce týdne. K večeru jsme dorazili nad městečko Deštné v Orlických horách. Sestup z hřebenu nám trval asi 1,5 hodiny. Skončili jsme v místní restauraci, kde jsme si s chutí dali pár piv. Bohužel zde neznají Radegast, tak přišel vhod i Budweiser. Když se začalo stmívat, vraceli jsme se zpět na hřeben. Zajímavé bylo, že cesta zpátky trvala pouhých 25 minut. Já s Peťou jsme přespali v jednom řopíku a Pavel s Radimem na nedaleké vyhlídce.
Den 3.
V noci jsme trošku vymrzli, protože jsme byli totálně propocení, jak jsme ten kopec vyběhli. Ráno jsme provedli očistu a vydali se dál. Jelikož se nám nechtělo jít oklikou po hřebenu, zkrátili jsme si cestu po prudkém a skalnatém svahu. V údolí jsme se vykoupali v ledově studeném potoce. Poté jsme postupovali dál cestou necestou na Velkou Deštnou. Vhod přišly také borůvky, které byly všude kolem. Po poledni jsme konečně „dobyli“ ten „zatracený“ kopec. Němečtí turisté byli v šoku, když uviděli 4 „maníky“ prodírající se křovím v maskáčích a se „sapíky“. Pár hodin jsme odpočívali a koukali na krajinu kolem. Po odpočinku naše kroky vedly dál směrem ke Kunštátské kapli, u které jsme byli přesně o půl osmé večer. Konečně jsme se utábořili a udělali si oheň na zahřátí, který jsme celou noc udržovali. Na vrcholu hřebenu byla neuvěřitelná zima. Stejně jsme se moc nevyspali, hlavně ti co měli jen deky.
Den 4.
Ráno jsme ještě trošku pospali na slunci a pak se vydali dál. Bohužel nastala krize s potravinami a cigaretami, obojí nám došlo. Hned zrána jsme se napojili na Rokytnický úsek, vesměs jsme si prohlédli většinu objektů až po tvrz Hanička. Také jsme si prohlédli její podzemí a povrch. Po prohlídce jsem se domluvil s jedním chlapíkem, který mě s Radimem zavezl do Rokytnice. Tam jsme si nakoupili potraviny a cigarety. Pak nás zavezl zpět na Haničku. Putovali jsme dál. Prohlédli jsme si R-S 74, R-S 73, R-S 72 a R-S 71. Na další objekty již nezbyl čas, protože se začalo stmívat. Nakonec jsme se utábořili u objektu R-S 65 Modřín. Udělali jsme si oheň, uvařili si pár konzerv a šli spát. Spalo se krásně, v lese na jehličí bylo příjemně teplo. To již byl za námi masív Orlických hor.
Den 5.
Ráno, když jsme se probudili, si nás s úsměvem prohlíželo pár turistů. Po očistě jsme se vydali dál k Zemské bráně. Na Peťu přišla krize s vodou. Nakonec nás spasily dvě dámy na samotě zvané Amerika. Pohostily nás jídlem, kávou a vodou. Poté jsme se konečně dostali k Divoké orlici. Po vyhlédnutí pěkného místa jsme se hodili do naha a pěkně šupky hupky do vody. Turisté, hlavně turistky, na opačné straně z nás měly zajímavou atrakci! Po osvěžující koupeli jsme se vydali dál po opevnění směrem k vrchu Adam, kde jsme zažili menší epizodu s vojáky, a dál až do Mládkova. V jedné místní hospodě jsme se posilnili a nakonec jsme si domluvili i spaní. Po pěti dnech jsme se vyspali v posteli. Neuvěřitelný luxus.
Den 6.
Ráno po snídani jsme se vydali směrem do Králík. Pro nedostatek peněz a času jsme se dohodli, že pojedeme autobusem. Odpoledne jsme se dostali konečně na srub K-S 14. Před tím jsme se ještě zastavili na K-S 15, kde jsme si domluvili spaní a také jsme si tam nechali naše věci. Večer jsme poseděli s kluky, se kterými se potkáváme na některých bojových ukázkách.
Den 7.
Ráno jsme se vrátili ke K-S 14, kde se konal celodenní program bojových ukázek s doprovodným program policie, vojáků a hasičů.
Po ukázce jsme se vydali na nádraží a konečně jeli domů. Dojeli jsme asi po půlnoci.
