V sobotu jsme pořádali tradiční zimní pochod z Jilešovic do Bohumína. Přes facebook jsme rozeslali pozvánky a těšili se na pochod, jako malé děti na rozbalování dárků o Vánocích. Účast byla opravdu hojná. Celkem nás šlo 18, do Bohumína však došlo jen 13 zúčastněných.
Vlak z Dětmarovic mi odjížděl v 5:54. Stihl jsem ho s Barykem tak akorát. Zrovna, když jsme došli na peron, vlak přijížděl. Svůj osmý pochod Baryk vycítil v kostech, protože na mě ráno netrpělivě čekal v kleci. Už od večera, když jsem po procházce nedal vodítko na obvyklé místo, ale vzal si ho i s náhubkem domů, tušil že půjde na pochod. Z vlaku na mě mával Janko. Natoupili jsme do něj, Baryk samozřejmě jako první, protože co kdyby mu náhodou ujel, a pohlked to byl opravdu náramný. Z našeho KVH Chotěbuz nás celkem šlo 7 a pes. Ihned jsem se se všemi přivítal našim tradičním pozdravem a s úsměvem se posadil. Janko, já, Pinďa a David jsme šli za vojáky první republiky, Radim šel za četníka, Martin za wehrmacht a Gugi za ČSLA. David jde jako prvorepublikový kulometčík. Má s sebou Lk vz. 30. Nešlo mu to vymluvit. Říkal, že za ty fotky to stojí. Doufáme, že to zvládne, ale spíš děláme srandu, že někde mezi Darkovičkami a Bohumínem v Bažatnici nebude moct a budem se střídat v nešení kulometu. V Bohumíně na nás čekal další zúčastněný bunkrák. Koupili jsme si hromadný lístek a v 6:14 odjeli směr Ostrava - Svinov, kde nás čekal další přestup.
Ve vlaku směr Jilešovice mi blesko hlavou ,,foťák!" ,,Ku...! Foťák! Nechal jsem ho ve vlaku! Blbec ze mě!", řekl jsem nahlas. Když jsem totiž dofotil, nechal jsem ho na zicu vedle nohy. No a jakmile se vlak blížil do Svinova, vstal jsem a foťák nechal na sedadle, Vždycky se ohlížím a dívám se na sedadlo, jestli jsem tam náhodou něco nenechal, ale dneska ne. Nevím proč. Ani ostatní si ničeho nevšimli. Nu co už, teďka míží směř Přerov. Jeden mě rozesmívá: ,,Víš co si teď říká ten kdo ho našel? To je ale debil, ten kdo ho tu nechal." Do Jilešovic jsme dorazili cca v 6:57 a po vystoupení z vlaku se přivítali stiskem ruky se 6 členy z KVH Palcát, kteří tam taktéž vystoupili. Paráda, je nás 14 a pes.
V Kozmicích se tradičně zastavujeme u samoobsluhy, dokoupit nějaký ten chybějící proviant a asi v 8 hodin přicházíme k prvnímu bunkru MO - S33, kde se k nám připojil další bunkrák, který 33 rekonstruje a další 3 bunkráci z MO - S24. Celkem nás je tedy 18 a pes. Cestou sem, jsme šli v dvojstupu po hlavní silnici, uklouzla mi noha na náledí, Baryk ještě zatáhnul za vodítko a já spadnul na zem. Zvolal jsem jenom: ,, Pozor náledí!" Dneska mám nějaký smolný den. Jelikož nás čeká už jen pole a lesy, sundaváme si plátěné vaky z našich znehodnocených zbraní a jdem se fotit. Je mráz kolem -4°C, začíná svítit sluníčko a nebe vypadá jasně. Super.
8:18 MO - S32. Mezi MO-S32 a 31 zatýkáme Němce
8:45 MO - S31
9:05 MO - S30 - pauza na svačinu
9:45 MO - S29, 9:50 MO - S28
10:13 MO - S27
10:27 MO - S26
10:45 MO - S25 jdem se podívat dovnitř. Kluci si cestou ze mně dělali srandu: ,,Vyfoť mě." atd. Bavil jsem se s jedním bunkrákem o mém cestujícím foťáku a říkal mi: ,,Já bych flintu do žita neházel a zkusi zavolat na informace." Má recht. Hned jak dojdem do Bohumína, zkusím se na foťák poptat.
11:05 MO - S24 prohlídka bunkru. Kluci nakopli agregát, srdce každého těžkého opevnění. Paráda, lahodný to zvuk. Dále si prohlížíme parádně rekonstruovanou místnost pro minomet, na chvilku posedíme a vyrážíme dál. Jeden nejmenovaný bunkrák chtěl udělat srandu a způsobil mi v bunkru menší zranění na obličeji. Dneska se mi fakt daří. I ostatni si ze mě dělají legraci, že mám dneska fajn den a jestli jsem náhodou ráno nestoupl do hovna. Pochod si ale užívám. Užívám si ho nejen já, ale i ostatní, Je krásný slunečně mrazivý den a nafocené fotky jsou nádherné.
12:40 MO - S23, od Chlupáče už nás jde jen 13 a pes. 3 bunkráci zůstali na 24 a dva se na Chlupáči oddělili.
MO - S22 míjíme spodem a u MO - S21 jsme v 13:10
13:40 MO - S20
13:50 MO - S19. U devatenáctky vždycky nechávám Baryka osvěžit v protitankovém příkopu. Miluje totiž vodu. Letos má ale smůlu, protože voda v příkopu je zamrzlá. 13:55 MO - S18 kde si dopřáváme menší pauzu.
MO - S17 míjíme cca v 14:25, 14:36 MO - S16, 14:46 MO - S15.
15:00 MO - S14, 15:05 MO - S13, 15:09 MO - S12, 15:17 MO - S11 kde na chvilu zpočíváme. S Jankem si pochvalujeme uniformu a hlavně to, že se nám krásně jde. Na levé straně máme výstroj (polní lopatka, bodák, malá polní, pouzdro na plynovou masku) a na pravé pušku, což nás dokonale vyvažuje. Puška mě vůbec neřeže do ramene a za celou dobu jsem ji nemusel jinak přendat, vlastně ani nevím že ji mám. Když jdeme v ČSLA, tak si Sa 58 přehazuju z ramene na krk před sebe, na záda, protože mě řežě a tíží, ale u první republiky ne. Paráda.
15:39 MO - S10 jdeme dovnitř, 15:56 MO - S9, 16:11 MO - S8. David se skvěle drží. Je hrdý, že nese kulomet a my jsme rádi, že mu nemusíme pomáhat.
16:25 MO - S7 odkud musíme po dálnici až k MO - S5. 16:31 míjíme MO - S6 a v 16:45 jsme na MO - S5, kde si dáváme čaj a kafe, Po chvíli se loučíme s klukama z Palcátu. Podle krokoměru jsme ušli od Jilešovic nádraží na MO - S5 cca 23 km a nějaké drobné. Schováváme si zbraně do vaků, loučíme se s klukama z pětky a v 17:55 vycházíme směr nádraží Bohumín. Je to ten nejhorší úsek cesty. Chodidla mě pálí jak čert, nejspíš budu mít puchýře a nebudu jediný. V 18:30 docházíme na nádraží. Kluci z Palcátu tam sedí v hospě a zjistili mi, že můj foťák je tam v úschovně. Moc jim za to děkuju! Super, bomba, nemám zas tak úplnou smůlu. Platím 50 Kč poplatek a foťák mám zpět! Průvodčí ho našla ve vlaku a poslala zpět do Bohumína. Věděla, že patří nám. V uniformách si nás lehce zapamatovala. V 18:45 odjezd směr Jablunkov. Pochod máme úspěšně za sebou a jsme plní nových zážitků a dojmů. Nálada po celou dobu pochodu byla a stále je suprová. Počasí nám vyšlo, jak na objednávku a fotky jsou nejlepší za celou éru zimních pochodů. Ve vlaku se loučím s klukama, ještě z peronu na ně mávám a pomalými kroky mířím domů. Baryk je nezmar, celou cestu z nádraží domů si vesele čuchá a běhá od jednoho místa k druhému, jako kdyby toho neměl dost. Doma zjišťuju, že mám na každé patě puchýř jak kráva! Šel jsem v kanadech, které jsem měl naposledy na nohou v roce 2007, dokud se mi nesešlapaly podrážky a neudělal žralok. Letos v létě jsem si nechal podrazit nové podrážky, jenže těch 5 let nechození se na kanadech podepsalo. Zimní pochod je jednou ročně, a proto mi to vůbec nevadí.
Byl to ten nejlepší zimní pochod!!! Všem, kteří se nebáli a šli s námi moc děkujem za účast! Už se nemůžeme dočkat na příští rok, až s klukama zase půjdem!!!
