Bylo to 14. března 1939 pozdě večer. Před bývalou Czajankovou textilní továrnou na hlavní třídě v Místku, kde byla kasárna 3. praporu 8. pěšího pluku, prudce zabrzdilo osobní auto, z něhož vyskočila osoba v tmavém gumovém plášti.
Strážný u brány vykřikl: ,,Stůj!" V dešti a sněhové přeháňce ještě nemohl rozeznat, kdo se to proti němu řítí. Znovu se rázně rozkříkl: ,,Stůj! Stůj, nebo střelím!" Neznámý vetřelec však vytáhl pistoli a vypálil několi ran. Strážný zamíříl, třeskl výstřel a muž v cizí uniformě se zhroutil k zemi.
Ihned byl vyhlášen poplach. V kasárnách zhasli světlo a hotovost vyběhla na své stanoviště. Jeden z přítomných velitelů vydal okamžitě rozkaz: ,, Do zbraně! Všichni na můj povel!"
Vojáci 3. praporu se zabarikádovali, z oken udělali střílny, rozdělili si střelivo a granáty a nedovolili nikomu, aby se přiblížil. Dosud stále ještě nevěděli, co se děje. Nevěděli, že mají složit zbraně a že hitlerovský wehrmacht má zítra - 15. března 1939 - obsadit okleštěné území Čech a Moravy.
Předcházející rok 1938 byl totiž poznamenán zradou spojenců, kteří obětovali celistvost Československa za dočasný mír s nacistickým Německem. Likvidace Česko-Slovenska pokračovala odtržením Slovenské republiky 14. března 1939 a měla být dovršena o den později zřízením Protektorátu Čechy a Morava. Německé okupační jednotky však oproti dohodám začaly severní Moravu obsazovat již v podvečer 14. března. Zřejmě z obavy, aby tuto strategickou průmyslovou oblast neobsadila jako první polská armáda, která již okupovala 810 km2 slezského a 226 km2 slovenského území.
V osudný den pobývalo v kasárnách zhruba 300 nováčků, kteří základní vojenskou službu nastoupili teprve 1. března 1939. V tento den zde také bylo okolo třiceti délesloužících poddůstojníků a aspirantů na kurzu polského jazyka.
Naši vojáci měli (kvůli smířlivé politice české vlády vůči nacistickému Německu) v kasárnách jen minimum lehkách zbraní a ještě méně munice. Přesto úspěšně čelili ohromné přesile a odrazili všechny útoky. Němcům nepomohlo ani protitankové dělo a obrněné auto. Nakonec však přišlo nevyhnutelné, a když začala docházet munice, nařídil velitel praporu pplk. Karel Štěpina zastavení palby.
Samotný boj započal v 18:15 a trval přibližně 30 minut. Zatímco obránci kasáren měli jen dva lehce raněné, na německé straně je uváděno 6 až 18 mrtvých a 6 těžce raněných, což prokazuje vysoké odhodlání našich vojáků bránit vlast!
